02.07.2024 12:59
(rup)
Zpravodajství
z regionu
Zobrazeno
2116x
|
Přinášíme poslední díl vzpomínání na Jiřího Šlitra tak, jak jej zaznamenala studentská práce studenta rychnovského gymnázia Davida Langra z ledna roku 1990. Dnes jde o souhr hned dvou spolužáků a jednoho kamaráda.
Své stručné vzpomínky na Jiřího Šlitra mi spokytla i Marie Melková, Kostelecká. Vzpomínky to jsou útržkovité, nešlo tedy použít přepisu z magnetofonové nahrávky. Pokusil jsem se vzpomínky poněkud upravit, ale tak, abych neporušil obsahovou stránku. V knize Sebranka je uvedena karikatura Marie Melkové a text:
"Sedí vedle Novákové,
je povahy mírné, vážné,
je štíhlá až tenká,
jede jí pusa,
málo toho provedla, máme k ní úctu.
Marie je povahy nevýbojné. Neumí se rvát s profesory, taky jsem ji nikdy neviděl na mezi s chemií v ruce. A také se dobře učí, a máme ji rádi."
"K povahovým vlastnostem musím potvrdit, že Jirka byl neobyčejně pracovitý a ctižádostivý chlapec. Byl milý a měli jsme ho ve třídě velmi rádi. Nikdy nikomu neublížil. Byl takový nenápadný, ke každému se choval velice slušně, vždycky decentně. Pokud se chlapci ve škole prali, a on někdy s nimi, vycházel z toho velmi dobře.
Byl pracovitý. Protože za války chyběly učebnice, učitelé jen učivo diktovali. Kluci přednášky zachycovali, rozmnožovali na cyklostylu i pro jiné třídy a tak si vydělávali i peníze na vydání Sebranky. Byli pilní a měli na to čas, lépe řečeno museli si na to čas najít, vždyt to musela být spousta práce.
Byl velice nadaný hudebník amatér. Hrál velice pěkně na klavír, jestli hrál na nějaký jiný hudební nástroj, to se nepamatuji. Zpívali jsme jeho písničky a texty. Jirka vytvořil sbor, rozdělil hlasy a za spolupráce Teleckého s námi ve třídě nacvičoval kulturní programy. Ty jsme potom předváděli před profesorským sborem. V některých textech byly i špičky na některé učitele, ale mám dojem, že až na jeden případ to učitelé snášeli dobře. Svůj program jsme také uvedli při maturitním sezení u Porkertových a na Vyhlídce u Vamberka. Nezdá se mi, že by ve škole preferoval některé předměty. Já bych řekla, že vedle hudby a kreslení byl všestranně nadaný, že mu prostě kterýkoliv předmět seděl. Jazykové schopnosti měl skutečně lepší než my ostatní, možná měl i lepší základy z gymnázia v Jilemnici, mohl mít lepší základy v rodině a také v rodině Porkertových. Na gymnáziu Jirka nějaké výrazné vzory neměl. Projevilo se to až v jeho dalším životě, kdy se v Praze dostal do dosahu některých herců. Možná ho ovlivňoval Miroslav Horníček, myslím, že si vzal vzor z Voskovce a Wericha.
Jednou jsme měli po letech ve Studánce v Rychnově sraz naší třídy. Nezávisle na nás tam byl také profesor Hein. Když jsme to zjistili, došli jsme si pro něho. Říkal nám: "Já vím, že tady máte schůzku, mně to psal Šlitr". Nám ale Jirka nenapsal ani čárku. Aby napsal pozdravuju vás, nemůžu přijet, nenapsal nic.”
•••
Poslední, stručnou vzpomínku na Jiřího Šlitra jsem zaznamenal u Jiřího Šedivého v Solnici. Vzpomínání jsem také musel maličko upravit.
"Jiří Šedivý (Sebranka) stručně také zvaný Šedivec je nadaný malíř s velkou budoucností, protože řemeslo má zlaté dno. Mezi profesorským sborem působí hrůzu jeho charakteristické písmo, podobné klínovému. Jemu ale přináší užitek, protože mnozí páni profesoři raději jeho úlohy nečtou."
"Pamatuji se, že Šlitrovi přišli tehdy z Jilemnice. Do jedné třídy jsme potom spolu chodili od kvarty až do maturity. Nějak blízcí přátelé jsme však nebyli, stýkali jsme se normálně jako spolužáci. Jirka ovšem měl několik bližších přátel, s kterými se stýkal více.
Byl všestranně nadaný, pracovitý, ovšem zvláštní poměr měl k muzice a ke kreslení. Např. vynikající jsou jeho karikatury, vydané již v roce 1942 v Sebrance. Hrál výborně na klavír, hodně se hudebně a výtvarně rozvíjel při studiích v Praze. Tam se také setkal s celou řadou lidí, s Werichem, Horníčkem, získal si přátele, spolupracoval se Suchým.
Když po maturitě odešel do Prahy, naše vzájemné styky se značně omezily. Myslím si, že i na Rychnov dost zanevřel (asi kvůli otci), nezúčastňoval se ani našich třídních sjezdů a setkání.”
•••
Korespondence o Jiřím Šlitrovi s Miroslavem Horníčkem. V listopadu 1989 jsem se dopisem obrátil na zasloužilého umělce Miroslava Horníčka s prosbou, zda by mně poskytl některé informace o Jiřím Šlitrovi, s kterým kamarádil.
Začátkem prosince jsem Miroslavu Horníčkovi zaslal druhý dopis, ve kterém jsem kromě jiného napsal: Vaše vzpomínky na Jiřího Šlitra a případné vyprávění nechci nijak omezovat, rád bych ale znal Váš názor na následující okruhy otázek, které chci do práce zahrnout,... a uvedl jsem oněch šest otázek.
K mému setkání s Miroslavem Horníčkem již nedošlo, obdržel jsem ale dopis, který celý uvádím:
“Vážený příteli, na Vaše otázky by se daly napsat stránky nebo slova. Ležel jsem čtyři týdny v nemoonici s obrnou lícního nervu, jezdím ještě obden na masáže a tak se sotva mohu rozepsat. Kdybych napsal všechno, mohl bych o Šlitrovi psát sám místo Vás.
1. Jaký byl a jaké měl povahové vlastnosti? Nu - to snad se můžete dozvědět i jinde a já bych řekl: především pilný a ctižádostivý.
2. Vážím si u něj především jeho píle a ctižádosti - obojí mi dost chybí.
3. Kterým směrem se nejvíce projevovalo jeho nadání? To snad musíte Vy - jako autor vystopovat v jeho díle a posoudit. Nevím, jestli vztah ke sportu byl u něj i aktivní. Lyžoval rád, jezdil na motorce, hráli jsme v Rychnově na plovárně nohejbal - jinak nevím.
4. Jak vzpomínal na Rychnov? Rád.
5. Jestli dokázal využít šancí v životě? Co na to říci? Může to vůbec někdo vědět? Využil mnohé - ale všechny? Měl vzory? Každý je má.
6. Jeho životní krédo? Nemarnit čas a pracovat. Ale že by to byl někdy vyslovil? Dělal to.
Upřímně řečeno - na mne se obracejí autoři různých studií třeba o Osvobozeném divadle a kladou mi otázky, které už dávno byly vysloveny jinde a jsou na dosah v knihách. Já se bojím. že dnešní mladí lidé (nechci generalizovat) už nedovedou jedno: hledat si sami prameny a z nich číst. Přesto Vám přeji mnoho zdarul S pozdravem Miroslav Horníček.”
Tolik tedy z korespondence s Miroslavem Horníčkem. Jeho stručné, lakonicky výstižné odpovědi na jednotlivé otázky mně završily plejádu dalších názorů na Jiřího Šlitra, které jsem skutečně hledal v knihách nebo ve vyprávěních bývalých spolužáků z rychnovského gymnázia.
Jaký tedy byl student gymnázia v Rychnově nad Kněžnou Jiří Šlitr?
Uvědomme si, že v době studia bylo Jiřímu Šlitrovi 14 až 18 let. Byl to pomenší, drobný chlapec, mírně kudrnatý blondáček s živýma očima. Čiperný sportovec, pohyblivý, v tělocviku obratný. Rád a dobře lyžoval, plaval, hrál tenis, jezdil na kole.
Bystrý, vnímavý, pohotový, veselý, dobře vychovaný. Nikdy nebyl fouňa a náfuka, ale také nehrál přehnaně skromného. Byl ctižádostivý, v jednání mu více seděla ironie a nadsázka.
Stal se postupně vedoucí osobností třídy, velké předpoklady pro hudbu a kresbu umocňovala pracovitost a činorodost. Byl dobrým studentem, vedle uměleckých zájmů se zaměřil na studium cizích jazyků.
Hlavně se vyjadřoval písničkou a kresbou, jinak byl poměrně zdrženlivý. Byl humanista, nepřítel veškerého násilí jakéhokoliv směru.
26. května 1943 odpoledne byl Jiří Šlitr zkoušen v rámci ústní zkoušky dospělosti. V jazyce německém mu byla přisouzena známka chvalitebně, v dějepise a zeměpise Velkoněmecké říše dobře, v jazyce českém dobře, v jazyce latinském chvalitebně, v jazyce francouzském chvalitebně. Podle průměru v obecném dějepise chvalitebně, v obecném zeměpise a ve vlastivědě výborně, v matematice chvalitebně, v přírodopise chvalitebně, v chemii výborně, ve fysice dobře, v deskriptivní geometrii výborně, v tělesné výchově výborně. Podle těchto výsledků byl Jiří Šlitr uznám dospělým. Vysvědčení dospělosti s číslem 18 vydáno dne 26. května 1943.
|
Šlitr své vztahy zakládal na dobru a slušném až noblesním vztahu člověka k člověku
|