Jaké to bylo připojit se k Chinaski jako nový člen v roce 2019? Jak tě kapela přijala?

Kapela mě přijala s otevřenou náručí. Vlastně si mě vyhlédl především Franta Táborský, když jsem hrál u Ewy Farný. Bylo to od nich velmi velkorysé, protože podobné kapely často při změnách sáhnou po muzikantech, kteří jsou spíš najatí na koncerty nebo nahrávání. Základ kapely většinou zůstává stejný.

Franta s Michalem mě i kluky přijali jako plnohodnotné členy kapely. Máme hlasovací právo a podílíme se na všech důležitých rozhodnutích. Toho si opravdu vážím.

Převzal jsem odpověď Michala, která se mi moc líbí. Říká, že ho nejvíc baví hrát vždycky ty nejnovější písničky, protože jsou čerstvé a máme za sebou celý proces jejich vzniku. Jsme jimi zkrátka ještě plní.

Každá skladba mě ale baví z jiného důvodu. Rád hraju například Vrchlabí, protože je postavená hlavně na piánu a takových písniček v repertoáru Chinaski není mnoho. Hodně mě baví také Punčocháče.

Pracujeme hlavně na nových písničkách. Nechceme na sebe vytvářet tlak tím, že si řekneme, že musíme vydat celé album s deseti nebo dvanácti skladbami. Raději tvoříme průběžně.

Nedávno vyšel singl Selhání a máme hotové ještě dvě další písničky. Myslím, že na podzim vyjde jedna, možná dokonce obě. Fanoušci se mají rozhodně na co těšit.

Přes léto je ale času na tvorbu méně, protože jsme neustále na cestách a koncertujeme. Dříve jsme po koncertech často ještě hráli v šatně a vznikaly nové nápady. Letos už si po vystoupeních potřebujeme od hudby trochu odpočinout, takže si spíš povídáme. Inspirace ale rozhodně nechybí a nejsme pod žádným tlakem. Myslím, že na začátku příštího roku by se mohlo objevit něco nového.