Tomáš Vyoral se prohání po palubovkách už 15. ligovou sezonu. V Kooperativa NBL tak strávil prakticky polovinu svého života, a tím se už nemůže pochlubit každý. Pardubický šéfdirigent ale měl v této sezoně dosud úplně jiné starosti. Do poloviny prosince se jeho tým topil v přívalu porážek a tabulkou padal stále níž. Až se ocitla ve velkém ohrožení i účast v horní nadstavbové skupině. Beksa ale za minutu 12 zabrala a nakonec vyšplhala do oddělení A1, když se vyhecovala k velkému úseku s dokonce šesti výhrami v řadě, z nichž pět připadlo na první měsíc nového roku. A právě v něm z pardubického lůna vzešel jako top tahoun právě Tomáš Vyoral, který se stal jednoznačným Louda Auto MVP ledna, když Beksu řídil k bilanci 5-0 (včetně dobytí hal opavských mistrů a děčínských vicemistrů) průměry 13,4 bodu, 7,2 asistence na 1,8 ztráty, 4,2 doskoku a 5,2 získaného faulu za 37 minut, přičemž proměnil 21 z 23 šestek. „Do půlky prosince jsme měli spoustu problémů, ale dokázali jsme se z toho nějak dostat. Začali jsme hrát výborně týmově, a i když tam bylo pár šťastných výher, tak pokud člověk tvrdě pracuje, výsledky se vždycky dostaví,” říká Vyoral k týmovému obratu v sezoně, aby na adresu svého postavení v celku dodal: „Máme hodně vyrovnaný tým a je úplně jedno, kdo dá kolik bodů, hlavně když budeme vyhrávat. Na začátku sezony se to moc nedařilo, teď je to lepší a já na své statistiky nebo body nekoukám, hlavně když nám to půjde jako před Olomouckem.” Právě týden staré čtvrtfinále Českého poháru na domácí půdě proti Hanákům znamenalo konec vítězné série, a to dost nečekaný. Vzápětí navíc Beksa navázala další porážkou ve své hale, tentokrát v lize s Brnem s jen 64 body v útoku. V prvním utkání chyběl v sestavě první pivot Škifič, ve druhém jeden z nejúdernějších hráčů Šafarčík. „Jure Škifič a „Peca” Šafarčík jsou našimi klíčovými hráči, což nějakou roli určitě sehrálo, nicméně proti Olomoucku jsme to nezvládli hlavně v obraně a proti Brnu pro změnu v útoku, takže v dalších zápasech musíme v tomhle pracovat líp,” pokýve hlavou Vyoral, který od konce loňského října, kdy tým převzal jako nový kouč Vanja Miljkovič, zaznamenal ve hře jednu podstatnou změnu, jež se týkala nejvíc právě jeho. „Vanja nám nechává na hřišti hodně volného prostoru, kdy spoustu signálů si jako rozehrávači můžeme hlásit sami, a to je největší změna,” srovnává s působením předchůdce Dina Repeši, jemuž Miljkovič dělal asistenta. Ač si ocenění pro MVP váží, rodák z německého Weissenfelsu stále upřednostňuje výkonnost týmu, který vede. A se kterým by během 12 zbývajících kol nadstavby rád přeskočil ideálně aspoň tři nejbližší týmy. A pak ještě ideálněji získal medaili, kterou Bekse loni v sérii o bronz vyfoukl Nymburk. Jako MVP měsíce, jejž nově obléká Ball in Every Season, se pardubický tvůrce hry bude nejbližší čtyři týdny vozit v nezaměnitelné odměně Hyundai Kona. A i za jejím volantem ho budou rozčilovat stále stejné věci. „Obecně mi nejvíc vadí pomalí, váhaví jezdci. Emoce tam tedy občas při řízení jsou,” přiznává šofér, který kvůli kvůli nezvládnutým testům dal kdysi řidičák až na druhý pokus. I když rozehrávač, jemuž se dosud nesplnilo přání zahraničního angažmá, do konce aktivní kariéry ještě pár pátků má, už si po očku hledá i budoucí uplatnění. „Rád bych se kolem basketu motal dál, aktuálně mám vystudovanou trenérskou licenci B a trénování by mě pak bavilo,” říká lednový MVP, který za aktuálně nej hráče planety Země považuje Luku Dončiče a odmala si jako jeho velký fanoušek tohoto týmu chtěl zahrát za Miami Heat.