Je to klasický střet dvou světů. Na jedné straně stojí stamilionová investice do opravy chátrající hráze, kterou musí řešit vlastník Povodí Labe (a potažmo daňoví poplatníci). Na straně druhé je silná citová vazba místních obyvatel, pro které je „Ivaňák“ jedním z mála míst, kam mohou utéct před hlukem města a nedaleké průmyslové zóny Kvasiny/Solnice.

Do této již tak napjaté atmosféry vstoupil Martin Hanousek s argumentací, která pro běžného občana Rychnova působí jako červený hadr na býka. „Neopravovat, ale zbořit,“ hlásá Hanousek a mluví o „historické šanci“ napravit nevhodný zásah do krajiny z počátku 20. století.

Proč to vyvolalo takovou bouři? Nejde jen o samotný návrh, ale i o to, kdo ho předkládá. Pro řadu diskutujících je Hanousek vnímán jako „ten z Hradce“ (byť s kořeny v Jaroměři), který od stolu či z občasné procházky diktuje lidem v podhůří Orlických hor, že by se měli vzdát svého jezera ve prospěch „morfologie toku“ a „nivních mokřadů“.

Místní argumentují jednoduše: Žijeme vedle obří automobilky, město se rozrůstá, doprava houstne. Ivanské jezero je naše klidová zóna. Představa, že se změní na „divoké údolí“ (v překladu místních skeptiků: „smradlavou bažinu plnou komárů“), je pro ně nepřijatelná.

Ekologové, v čele s Hanouskem a Jiřím Malíkem, kontrují odbornými termíny o zadržování vody v celé ploše povodí, migraci ryb (zmíněni byli i lososi a úhoři) a ekonomické návratnosti. Jenže narážejí na zeď nepochopení – nebo spíše na zeď jiné priority. Pro ekologa je prioritou funkční krajina, pro občana obyvatelná krajina.

Diskuze ukázala hluboký příkop mezi laickou veřejností a enviromentálními aktivisty. Zatímco Hanousek mluví o „jedinečné příležitosti vrátit řece volnost“, lidé v komentářích používají výrazy jako „zelený blázen“, „ekoterorismus“ či „magor“.

Zatímco ekologové vidí v odstranění hráze pokrok a inspiraci západem (Francie, USA), místní to vidí jako destrukci fungujícího systému. Argument s migrací lososů na Javornickém potoku působí na místní rybáře, kteří znají soustavu jezu na Labi, spíše jako špatný vtip než jako vážný argument.

Klíčový paradox: Obě strany tvrdí, že chtějí zadržovat vodu v krajině. Jenže zatímco místní chtějí vidět hladinu, na které se leskne slunce, ekologové chtějí vidět nasycenou nivu a meandrující potok.

Povodí Labe momentálně stojí před rozhodnutím, zda investovat astronomickou částku do opravy, nebo jít cestou, kterou naznačuje Hanousek – tedy demolice a revitalizace. Petice s více než 3 000 podpisy je silným politickým signálem, který před blížícími se komunálními volbami nelze ignorovat.

Pro Rychnováky je Ivanské jezero srdeční záležitost. Pro Martina Hanouska je to případová studie ekologické nápravy. Zda zvítězí "hlas lidu" a nostalgie, nebo "hlas přírody" a dotační pragmatismus, ukáží až následující měsíce. Jisté je jen jedno: pokud by se Hradečák Hanousek přijel na Ivaňák podívat teď, pravděpodobně by ho místní s otevřenou náručí nevítali.